Dítě je považováno za aktivního účastníka svého vlastního vzdělávacího procesu, vyžadující prostor pro vlastní rozhodování, objevování a učení. Dítěti je umožněno pracovat vlastním tempem.
Svoboda je chápána jako povinnost, ne anarchie, která funguje dle jasně daných pravidel vedoucích k zodpovědnosti. Každé dítě má tak velkou svobodu, jakou zvládne sebedisciplínu. Průvodce dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost.
Montessori metoda se zaměřuje na rozvoj samostatnosti a zodpovědnosti dítěte. Děti jsou podporovány v tom, aby si zajišťovaly vlastní potřeby (například oblékání, jídlo, organizování prostoru), což rozvíjí jejich sebeúctu a schopnost pracovat nezávisle.
Montessori podporuje propojení různých oblastí vzdělávání – jazyk, matematika, věda, umění, kultura – takže děti vidí svět jako propojený a navzájem související.
Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás geneticky zakódována.
Klíčovým principem výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky je respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.
Chyba je přirozený projev procesu učení a je brána jako zdroj nových poznatků. Ukazuje dítěti, co je potřeba ještě procvičit či zopakovat. Materiál je uzpůsoben tak, že dítě má možnost si chyb všimnout a opravit je.
S pochvalou zacházíme přiměřeně tak, aby dítě nebylo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá pro sebe, ne pro uspokojení dospělého.
Pochvala se používá nejčastěji u nových nebo nejistých dětí pro navození pocitu bezpečí a jistoty. Cílem je probudit v dítěti smysl pro vlastní důstojnost vedoucí k “odmítání“ pochvaly.
Montessori metoda je tedy komplexní přístup k vzdělávání, který umožňuje dětem rozvíjet se v harmonii s jejich přirozeným tempem a zájmy, přičemž klade důraz na aktivní učení, samostatnost a respekt k dítěti.