Naše škola v přírodě v Beskydech

Již od poloviny února jsme se nemohli dočkat dne (my žáci i paní učitelky), kdy odjedeme do beskydské přírody za dobrodružstvím. Den D přišel. Byla sobota 2. března, všichni jsme se sešli před školou a konečně mohli odjet z Brna na školu v přírodě. Po téměř tříhodinové cestě jsme dorazili na místo. Uprostřed lesů na samotě se objevila útulná chata, která nám měla poskytnout útočiště. Z venku byla opravdu téměř pohádková, proto jsme byli zvědaví, jaké to bude uvnitř. Vešli jsme a přivítala nás nejen omamná vůně připraveného oběda, ale i krásné vybavení, prostě chaloupka připravená pro nás, trpaslíky. Opravdu jsme se tak i cítili - deset trpaslíků, kteří sedí u jednoho stolu a vychutnávají si výborná jídla v kuchyni, hrají si hry a řeší úkoly ve společenské místnosti, spí v malých postýlkách nahoře v ložnici a těší se na každodenní dobrodružství.

A těch tedy opravdu bylo!

Naše dobrodružství začalo hned v sobotu, kdy jsme se po vybalení a odpočinku šli seznámit se zdejší přírodou. Bylo to tam celé bílé, zasněžené, v Brně si té čisté krásy často neužijeme, tam je sníh ihned pošlapán, nebo proměněn v šedou hmotu. Proto jsme mohli pozorovat stopy ve sněhu a přemýšlet, která stopa komu patří. Objevili jsme stopy divočáka, srny, zajíce, ale také stopy patřící člověku. Poslouchali jsme zpěv ptáčků, hráli hry a při zpáteční cestě jsme dokonce zaslechli zvláštní zvuk. Nevěděli jsme, kdo ten zvuk může vydávat. Měli jsme alespoň, o čem přemýšlet.

V lese bylo opravdu krásně, ale zima, a proto jsme se vrátili zpět do chaty, do tepla. Večer jsme se dohadovali, co - kdo vlastně slyšel. A v neděli jsme už měli jasno. U chaty jsme objevili neobvykle velikánské stopy, na kterých byly zřetelné pouze tři prsty. V porovnání se stopou jsme opravdu byli jen trpaslíci, neboť stopa byla fakt obrovská. To nás opravdu někdo neobvyklý navštívil. Byl to totiž Yetti, náš budoucí přítel, který nám každý den zanechával různé vzkazy. V jednom ze vzkazů, který jsme složili z písmen rozmístěných po prostorách chaty, jsme měli za úkol postavit pro Yettiho z větví a dalšího přírodního materálu příbytek.

Další den jsme splnili čtyři úkoly - nasbírat hůlkami daný počet bonbónů, složit skládačku se zvířátky a napsat něco pěkného kamarádům, což nám umožnilo dokončit poslední, čtvrtý úkol, najít podobiznu Yettiho, která byla ukryta a my ji podle získaných indicií našli. Odpoledne jsme si udělali odlitek stopy Yettiho, abychom měli důkaz, že za námi opravdu přišel.

Pak jsme hráli šipkovanou a plnili různé úkoly v přírodě. V úterý dopoledne jsme psali o Yettim krátký příběh, o který nás náš přítel požádal, odpoledne jsme mu šli koupit drobný dárek do nedalekého obchůdku a po cestě jsme psali barevný vzkaz do sněhu. Večer jsme prošli stezkou odvahy, kterou jsme téměř všichni zvládli a tím si dokázali, že jsme odvážní. Tajně jsme doufali, že Yettiho při večerní obloze spatříme, ale bohužel nespatřili. Vše nám bylo vynahrazeno ve středu, kdy nás Yetti pozoroval z nedalekého kopce, cítili jsme jeho pohled a viděli nějakou bílou postavu, to opravdu musel být Yetti! Ukázali jsme mu, že dokážeme všichni táhnout za jeden provaz, který jsme poskládali z céček a pochopili jsme, že je důležité mít kamarády. Odpoledne jsme hráli v přírodě bojovou hru s plněním úkolů a hledáním čokoládového pokladu, který jsme našli a pochutnali si na něm. Večer jsme zakončili diskotékou, při které jsme se skvěle vyřádili.

Poslední den jsme již jen zabalili kufry, rozloučili jsme se nejen s přírodou, se zvířátkami, ale i s naší chatou, ve které jsme prožili šest senzačních dnů. V Beskydech na škole v přírodě jsme prožili opravdu pohádkový příběh nejen díky krásné přírodě, skvěle vybavené chatě, ale i výbornému jídlu od Haničky. Cítili jsme se tu opravdu jako doma. Vrátili jsme se domů, do Brna, ale už teď se zase do Beskyd těšíme.

Autor: Čas vydání: 18:32 19.03.2013

Konference Montessori

Mateřská škola a základní škola Sluníčko - Montessori, s.r.o. 
(pobočka Brno, Bzenecká 4226/23) - ekatalog.czMateřské školy - ekatalog.cz